Rána zezadu mu vzala řeč i pohyb. Pomozme bývalému vojákovi Karlovi zpět do života.
Jmenuji se Zuzana a jsem Karlova máma. Karel nebyl vždycky odkázaný na moji pomoc. Byl to kluk plný života. Miloval sport, motorky, auta a lidi. S bratrem se kdysi zapsali do registru dárců kostní dřeně prostě proto, že jim to přišlo správné. Po maturitě našel svůj smysl v Armádě ČR u 13. dělostřeleckého pluku „Jaselský“ v Jincích. Adrenalin, angličtina, služba vlasti – to byl jeho svět.
Osud ho zkoušel dvakrát.
Poprvé, když měl těžkou autonehodu. Naboural do autobusu a utrpěl krvácení do mozku. Lékaři nám nedávali naději, hrozila operace s nejistým výsledkem. Ale Karel je bojovník. Zvládl to. Po roce dřiny, psychotestů a fyzických testů byl zpátky. V uniformě, za volantem, ve sportu. Mysleli jsme, že to nejhorší máme za sebou. Společně jsme vybudovali můj kadeřnický salon, na který si Karel vzal hypotéku, plánoval koupi vlastního bytu a chtěl založit rodinu.
Noc, která změnila všechno.
Byl 1. květen. Karel právě dokončil kurz pro výuku angličtiny a šel to s bratrem oslavit večeří. V restauraci se slovně zastal klidu a chtěl uklidnit agresivní skupinku hostů. Řekl jim jen, ať si své problémy řeší venku. Když odcházel, jeden z útočníků ho napadl zezadu. Srazil Karla k zemi a tam ho již v bezvědomí bezhlavě bil pěstmi do hlavy. Mladší bratr křičel, že je v bezvědomí a měl kdysi úraz hlavy. Snažil se mu pomoci, ale byl zbytkem skupinky napaden a zmlácen – na videu z místa, které jsme během soudních líčení museli několikrát zhlédnout, bylo vidět, jak po bratrovi házeli židle i stůl.
Zpráva z nemocnice zněla jako rozsudek: Karel je fyziologicky mrtvý. Následovaly čtyři měsíce operací hlavy, týdny lumbálních punkcí a náhrada lebeční kosti. Pak přišlo probuzení do světa, kterému nerozumíte. Písmena jsou jen čáry, slova nedávají smysl (trpí afázií), pravá ruka neposlouchá a nohy nefungují.
Útočník dostal 5,5 roku, po polovině trestu byl propuštěn a na odškodném v celkové výši 9,5 mil. zaplatil pouhých dvanáct set korun. Já jsem musela prodat salon, abych zaplatila hypotéku a mohla se o Karla starat 24 hodin denně.
Jak je na tom Karel dnes?
Karel je stabilizovaný, ale potřebuje neustálou péči. Ujde pár metrů, ale díky rehabilitacím se vzdálenost zvětšuje. Na delší trasy využívá vozík. Nemluví, nečte, nepíše, má křeče a trpí epilepsií, která je aktuálně zaléčená. Přesto mu zůstala jeho povaha – je přátelský a společenský, i když je uvězněn ve svém těle a v sociální izolaci.
Do armády se už nikdy nevrátí, ale i s vaší pomocí má šanci na více samostatnosti a časem snad i na práci v chráněné dílně. Bojovný duch mu zůstal, chce se zase osamostatnit. Karel bydlí se mnou, musela jsem vyměnit byt za bezbariérový, kde měsíčně platíme 20 000 Kč nájem.
Na co vybíráme peníze?
Běžná rehabilitace nestačí. Aby se Karel posouval, potřebuje intenzivní neurorehabilitace v Sanatoriích Klimkovice. Jeden měsíční pobyt zde stojí 193 920 Kč. Snažíme se jezdit dvakrát ročně. Dále potřebujeme platit pravidelnou fyzioterapii a asistenční služby, které Karlovi umožňují alespoň nějaký kontakt s lidmi, který mu tolik chybí. Z invalidního důchodu a příspěvku na péči to sami neutáhneme.
Celoživotně jsem spoléhala na sebe a říct si o pomoc jsem brala jako selhání. Ale už to dál nejde. Dělám to pro Karla, který se nevzdává. Jeho velkým snem je znovu letět letadlem. Zatím zkusíme alespoň „doletět“ na rehabilitace, které mu mění život.
Děkujeme za každou korunu, která nám pomůže v tomto boji pokračovat.
Zuzana a Karel
Psali o Karlovi
...
...
Knihovna Martina Marcina, z.s.
Organizace založená rodinami padlých českých vojáků (Martina Marcina a Jiřího „Regi“ Schamse). Pomáhají udržovat odkaz hrdinů a aktivně podporují veterány, kteří se ocitli v nouzi.